Našeho severního souseda - Polsko - jsem měl vždy spjatého jako se zemí, ve které se zrodily opravdu talentované a originální kapely všech metalových odvětví. Od rouhačů BEHEMOTH (vítej zpět Nergale!) po HATE, přes technické death metalisty DECAPITATED, LOST SOUL až po progresivně laděné DISPERSE nebo RIVERSIDE, na které se právě podíváme. Takhle bych však mohl pokračovat až do nekonečna. Polsko je prostě rájem kvalitních kapel, které se bez větších problémů dostanou do světa. Každý si zde najde své oblíbence, kteří (většinou) nezklamou. Důvod, proč se budeme věnovat právě RIVERSIDE je prostý. Po dvou letech od vydání poslední studiovky "Anno Domini High Definition" se kapela ohlásila s novým EP "Memories In My Head" o třech tracích, přesahující úctyhodnou hranici třiceti minut.

Všiměte si jisté podobnosti v názvu s EP "Voices In My Head". O skladatelském potenciálu netřeba hovořit. Každým svým albem na sebe strhli dostatečnou pozornost všech prog metalových/rockových fanoušků. Není divu. RIVERSIDE se stávají desku od desky stále vyzrálejší kapelou, která si piluje svůj směr do dokonalosti. Na novém EP tomu není jinak a pro posluchače je zde připravena opravdu bohatá koláž muziky, která je technicky vyšperkovaná (nejedná se o technické onanie, kterými trpí některé prog metalové kapely), náladotvorná a v neposlední řadě jemná. Možná si některé tyto aspekty trochu protiřečí, ale RIVERSIDE umí vše skloubit tak, aby skladby plynuly nenásilně a měly přirozený vývoj. Vždycky jsem obdivoval kapely, které dokaží ve skladbách, které nemají obyvyklou stopáž, udržet posluchačovu pozornost. Polákům se to myslím daří vcelku úspěšně. Jak to dělají opravdu nechápu.

Ale zpět k novince. Jako otvírák byla zvolena téměř jedenáctiminutová kompozice "Goodbye Sweet Innocence" začínající vysokofrekvenční předehrou, která se pomalu změní v klávesovou auru doprovázenou basovým motivem. Kapela s rozvíjejícím hudebním tématem zůstává s poklidných vodách, které jsou pro kapelu tak typické. Zpěv Mariusza Dudy vypráví svůj zasněný příběh. Změna poloh a nálady hlasu je v podání tohoto zpěváka nezaměnitelná. Naprosto přirozenou cestou se dostaneme ke druhé skladbě "Living In The Past", která vlastně nějak výrazně nevybočuje z řady. Kytara dotváří svými sóly náladovost a klávesy zde plní úlohu zahuštění atmosféry s občasnými melodickými vyhrávkami. Toto EP uzavírá "Forgotten Land". Poslední kousek, který chybí k dokončení skládanky jménem "Memories In My Head". Uznávám, že se toto dílo povedlo. Určitě k dokonalosti něco chybí, ale u mne převažuje spíše spokojenost. Pokud máte náladu na hudbu, která se hodí spíše ke skleničce vína, než k pódiovému běsnění, mohlo by být nové EP správnou volbou. Hodnocení 7,5 je dle mého názoru adekvátní.